Onehdy jsem na Radiožurnálu zaslechl, že systematické sledování zaměstnanců na home officu, jak umožňuje třeba software Hubstaff (screenshoty obrazovky + z webkamery), je podle nařízení GDPR legální . To ale není pravda.
Takové sledování nedovoluje jak GDPR, tak i zákoník práce. V GDPR tomu brání zásada minimalizace údajů, v zákoníku práce pak § 316. Nicméně jsem rád, že se redaktoři věnují i těmto tématům. Každopádně mě celá situace okolo nástrojů kontroly zaměstnanců na HO nutí se zamyslet.
Zamyšlení nad problémem
Kde leží hranici, jakým způsobem je zaměstnavatel ještě oprávněn zaměstnance na HO kontrolovat, a kde už se nezákonně zasahuje do soukromí? Ono to totiž není vůbec jednoduché vyřešit na pracovišti, natož pak doma u zaměstnance.
Na jedné straně leží pochopitelně zájem zaměstnavatele kontrolovat zaměstnance, zda řádně využívá pracovní dobu (a pracovní prostředky), na druhé straně pak leží zájem zaměstnance na ochraně soukromí. Ale celá otázka je tady o to složitější, když se fakticky pohybujeme přímo u zaměstnance doma.
Já osobně jsem toho názoru, že pokud zaměstnavatel vůbec přistupuje na HO, pak se tímto sám a dobrovolně omezuje v možnosti vykonávat kontrolu v takovém rozsahu, jakou by jinak mohl eventuálně vykonávat na pracovišti. Zkrátka: pokud umožňuji zaměstnanci HO, měl bych si být vědom toho, že už nemůžu zaklepat na kancelář kdykoli se mi zachce a kouknout se zaměstnanci přes rameno, na čem teď dělá. Takovou objektivní nemožnost nelze nahrazovat elektronickými nástroji.
Vůbec netvrdím, že zaměstnavatel nemůže práci zaměstnance kontrolovat. Pochopitelně, že může. Upozorňuji ale na to, že hledisko přiměřenosti vybraných kontrolních nástrojů je zde mnohem citlivější. Jestliže podle § 316 zákoníku práce platí na pracovišti zákaz systematického sledování zaměstnance, no tím spíše takový zákaz platí u zaměstnance doma. Zaměstnavatel při výběru kontrolních prostředků musí být velmi obezřetný, aby nezískával data, která nemají s pracovní činností zaměstnance nic společného – typickým příkladem je právě systematické pořizování screenshotů plochy, odposlouchávání klávesnice nebo snímání okolí zaměstnance skrze webkameru.
Doporučení
Kontrolní mechanismy nasazené u zaměstnanců na HO musí být přiměřené. Zaměstnavatel musí zohlednit především to, že zaměstnanec je u sebe doma, kde požívá ještě vyšší míry soukromí. A pokud zaměstnavatel nemůže zaměstnanci home office umožnit, bez toho, aniž by nenasadil invazivní prostředky kontroly, pak zkrátka u daného zaměstnance (nebo zaměstnavatele) není HO vhodný. V takovém případě řešením problému není nasadit přísnější kontrolní nástroje, ale povolat zaměstnance zpět na běžné pracoviště.
Kontrolní mechanismy nasazené u zaměstnanců na HO musí být přiměřené. Zaměstnavatel musí zohlednit především to, že zaměstnanec je u sebe doma, kde požívá ještě vyšší míry soukromí.
Je rovněž možné, že v budoucnosti bude home office představovat drtivou formu výkonu práce. Dovedu si představit, že v takovém případě se díky tomu změní paradigma nahlížení na pracovní prostředí a soukromí. Kdy zkrátka společnost přijme za své, že práce se běžně vykonává z domova, a zaměstnavateli je umožněno po nezbytně nutnou dobu využívat kontrolní prostředky zaměstnance, které (dnešní optikou) mohou narušovat soukromí.
Nicméně taková doba zatím nenastala, a proto se domnívám, že ještě nějaký čas budou platit výše uvedené principy, jimiž by se měli zaměstnavatelé řídit.
